Pavel Kamas: Zánik západního systému je neodvratitelný

Pavel-kamas-guidemedia-nsf Kdo z čtenářů nezaregistroval činnost nakladatelství Guidemedia etc a jejího ředitele Pavla Kamase (38) dříve, nejpozději po vydání knihy Hitlerovy projevy tak už jistě musel zaznamenat. Stíhání i přes průběžný nepravomocný zprošťující rozsudek za vydání této knihy dosud pokračuje, už pátým rokem. V rozhovoru s Pavlem Kamasem jsme se však neomezili pouze na polemiku o vydávání kontroverzních knižních titulů, ale dostali jsme se i k situaci v dnešní Evropě, k demokracii nebo také k chystaným projektům v blízké budoucnosti. 

Jsme rádi, že jste přijal naši nabídku k rozhovoru. Vydáváte knihy, které často nahlíží na historické události z té “druhé” strany a pokud by se jednalo o cokoliv jiného kromě druhé světové války nebo Třetí říše, tak by bylo vaše počínání jistě všeobecně kvitováno. Čím to je, že i více než 70 let po těchto událostech, je svobodné bádání a odhalování neznámých skutečností přijímáno s takovou hysterií?

Každý politický systém si nárokuje monopol na výklad historie, protože ten, kdo smí interpretovat historii, ten má pod kontrolou přítomnost a může tak libovolně otáčet kormidlem budoucnosti. Proto demokracie (= plutokracie = judeokracie) pronásleduje všechny, kteří se jakkoli zasluhují o revizi oficiální historie. Proč? Z jednoduchého důvodu: Na základním podruhoválečném schématu dobra a zla, vytesaném do kamene v roce 1945, stojí celý současný světový řád.

Abychom pochopili, o čem je řeč, musíme jít hlouběji do historie. Demokracie a komunismus jsou siamská dvojčata. Obě ach tak protikladné ideologie mají společný základní konsenzus. Jak demokrati ("svoboda, rovnost, bratrství"), tak bolševici ("proletáři všech zemí...") hlásají rovnost všech lidí. Popírají rozdíly mezi rasami, národy neznají. Oba sourozenci degradují člověka na „konzumenta“ ubohé zábavy a „spotřebitele“ nekvalitních potravin a výrobků. Oba ho zbavují národních ideálů, tj. kořenů, oba chtějí bourat národní hranice. Demokrat chce „multikulturní" světoobčany, bolševik proletáře všech zemí. Jejich vzájemné strkanice jsou jen divadelní skeče pro nevzdělané a hloupé publikum. Ve světle řečeného  nepřekvapí, že v roce 1944 se v Bretton Woods komunistické a demokraticko-kapitalistické země  ruku v ruce „dohodly" na tom, že rezervní měnou pro celý svět bude americký dolar. A kdo ovládá dolar? Americká centrální banka FED. A FED je od roku 1913 v rukou 12ti soukromých (!) bank, pochopitelně čirou náhodou židovských. V praxi to znamená, že rubl, jen, lira, marka, libra, euro a koruna = dolar. Kdo ovládá dolar, ten dokáže zařídit, aby zítra stál v Rusku chleba milion rublů. Vidíme tedy, že finanční a měnový systém je klíčem k moci nad současným světem. Kdo ho ovládá, ovládá svět.

A koho demokracie i komunismus shodně považuje za svého úhlavního nepřítele na život a na smrt? Správně: Adolfa Hitlera a jeho nacionální socialismus. Řečený totiž v roce 1933 vyrazil třetí cestou – autarkie, nezávislosti na mezinárodním obchodu, bez úročených peněz, půjček a nekonečného zadlužování státu u nadnárodní bankéřské košer-chobotnice. Mnoho států se jeho bezdluhovým soběstačným hospodářstvím inspirovalo. Proto musel být všemi prostředky zničen („Judea declares war…“) a po roce 1945 navěky zdémonizován jako ztělesnění samotného zla, aby už nikdy nikoho ani nenapadlo zkusit snad realizovat jeho koncept, v důsledku čehož by makabejští finanční baroni ztratili veškerou moc a svého Boha – peníze. Za tímto účelem byly ve všech západních zemích instalovány nechvalně známé „popíračské“ či „antiextremistické“ zákony, aby ten, kdo šťouchne do podruhoválečného domina lží, mohl být okamžitě umlčen. A přesně to je náš případ.

Nyní k Vaší kauze. Než jste vydali knihu Hitlerovy projevy, dovedli jste si představit, jaké stíhání to vyvolá?

Jelikož naše kauza stále není u konce, nemohu se z taktických důvodů k této věci upřímně vyjádřit. Ale vzhledem k předchozí odpovědi věřím, že asi tušíte, jak odpověď zní.

Po druhém zproštění viny tu byla naděje, že Vám daly soudy nadobro za pravdu. Prozraďte alespoň, jaká byla Vaše reakce, když jste se letos dozvěděli, že se Vaše souzení vrací na začátek?

Zaradovali jsme se. Trestní stíhání a s tím spojený mučednický punc je tou nejlepší reklamou pro naše nakladatelství. Dříve či později vyhrajeme, ať už v tomto režimu, což je nepravděpodobné, nebo v tom příštím, jehož příchod je nevyhnutelný. Nejpozději ten nás plně rehabilituje.

Změnil se nějak během této kauzy Váš pohled na českou justici?

Mohu-li hovořit za sebe a za kolegu Nováka, tak určitě ne. Od počátku víme, s kým máme tu čest. Jak říká mozek naší obhajoby, český právní desinfektor Tomáš Pecina, česká justice je hnízdem morálního a charakterového póvlu. Jde o konformní, oportunní trosky, z velké části jsou to „bývalí“ bolševici, nebo jedinci bolševickými kádry vychovaní, ať už na universitách, anebo v soudní praxi. Nelze se pak divit, že justice postavená na oportunistických kreaturách nebude rozhodovat v rozporu s přáním svého zřizovatele. Jak toto přání zní, jsme si řekli v předchozích odstavcích. Výjimky sice určitě existují, ale ty se dají spočítat na prstech jedné ruky.

Pojďme dál. Jak nahlížíte na současnou politickou scénu? Ani ne tak na tu mainstreamovou, ale spíš „národně opoziční“? Existuje vůbec ještě něco takového? Kam se situace může vyvíjet?

Současná situace takzvané „národně-opoziční“ politické scény v Česku je podle mého názoru zoufalá. Existuje, vzniká a zaniká velké množství subjektů. Mnoho schopných lidí pracuje samostatně, místo aby se spojili. Každý chce být za každou cenu něčeho šéfem. A tak místo aby pronárodní vody střežil jeden velký bitevní křižník s dobrým kapitánem a schopnými styčnými důstojníky, brázdí je nespočet nafukovacích člunů. Tím se štěpí síly, což hraje do karet prosystémovým svůdcům, kteří hrají na lacinou protiislámskou notu. Důsledkem pak je, že proti invazi druhově cizích vetřelců brojí v českém parlamentu japonsko-český míšenec, per definitionem ztělesněný symbol přistěhovalectví a rasového úpadku. To je skutečný „národně“-politický bizár. Další smutnou skutečností je, že nemalé množství kvalitních lidí rezignovalo a místo aktivního politického či alespoň disidentského angažmá se věnují jen sami sobě. Komu takový stav hraje do karet snad netřeba dodávat. Národní scéna potřebuje inspirativní, silné, především však vzdělané osobnosti, které budou ochotny spolupracovat a zvolí ze svého středu dobrého vůdce, který všechny pronárodní síly sjednotí. Dokud ovšem budou mít na nacionální scéně slovo tupani, jejichž historicko-politicko-intelektuální horizont reprezentují hesla, že EU je nové „nacistické Německo“, Merkelová „nový Hitler“ a největším problémem pro Evropu jsou muslimové a podobné blbosti, tak budou pronárodní síly přešlapovat na místě, dlouhodobě ničeho nedosáhnou, vyvolení zlojedi si budou mnout ruce a bílá rasa v Evropě skutečně zanikne.

Na druhou stranu je obecně potěšující fakt, že současný západní systém, se všemi svými takzvanými „hodnotami“, dosáhl svého konce a jeho zánik je neodvratitelný. Parasitům se daří, jen dokud je hostitel zdravý a silný. Nicméně tento hostitel (= bílé evropské národy) je již na smrt nemocný a s každým dnem mu dochází dech. To láme páteř ekonomice a jí produkovanému konzumu, kterým si Systém kupuje duši většiny lidí. Pád na hubu bude mnohé bolet, a leckdo už se po něm nezvedne, to je ale jenom dobře. Dívám-li se na výsledky posledních parlamentních voleb v ČR, ujišťuji se v přesvědčení, že nějaká silná morová rána by tomuto národu v rámci eugeniky jen prospěla. Národ potřebuje silné, zdravé, jasně a racionálně uvažující jedince, ne voliče TOP 09, ANO a ostatních systémových stran, o Pirátech nehovoře. Dovedete si snad Vy představit průměrného Babišova voliče nebo „piráta“, jak se zbraní v ruce, v mrazu a fujavici nasazuje na úpatí Krušných hor vlastní život na obranu vlasti proti nájezdům z Německa se rozprchnuvších hord negrů a Levantinců poté, co se tam zhroutil vymírajícími Němci živený sociální systém? Já tedy ani při nejdivočejší fantasii ne.

Do budoucna bude ohrožení národa zvenčí obecně stále narůstat. To je dobře, protože ohrožení zvenčí vede zákonitě k jednotě uvnitř. A jednota je přesně to, co každý národ, má-li přežít, potřebuje. Důležité je nepolevit. Velké, a do značné míry ještě stále neorané, pole působnosti pro vlastivěrné síly představuje osvěta, tedy oblast, ve které působí právě naše nakladatelství. Ještě nikdy v historii neměl člověk takovou možnost šířit své názory, jako v současné epoše internetu. Například v Chorvatsku, jak asi víte, se do parlamentu dostal i velmi mladý, nadějný a nesmírně obratný protisystémový politik Ivan Pernar se svou vyloženě „facebookovou“ stranou, resp. straničkou „Živi zid“. Stejné šance jsou i v Česku.

Prozraďte ještě čtenářům, jaká bude Vaše budoucnost? Chystáte třeba nějaké nové projekty?

V tuto chvíli mám na redakčním stole více než 15 exklusivních knižních titulů, které musí vyjít. V přípravě je videoprojekt, který bude představovat zajímavé zahraniční osobnosti ze světa revisionismu a politického disentu. Pro fanoušky našeho nakladatelství budeme v létě 2019 startovat také nový projekt organizovaných poznávacích zájezdů po Německu, při kterých účastníci pod mým doprovodným výkladem navštíví nejvýznamnější místa germánské resp. moderní německé historie fokusované pochopitelně na období nacionálního socialismu.

Budeme se těšit!

-red-03/10/2018-

Pavel Kamas

 

Narodil jsem se v roce 1980 v Opavě do skrz naskrz hudební rodiny. Máma, čechisovaná hornoslezská Němka, byla operní sboristka, táta, Hanák jako poleno, operní sólista. Německým kořenům z matčiny strany vděčím za vrozený celoživotní zápal pro německý jazyk a kulturu, jež významně ovlivnily mé pozdější, nejen profesní, směřování.

Dětství a školu jsem prožil, a první konflikty s vrchností zažil, v Brně. Vyučil jsem se truhlářem, odmaturoval na ekonomické škole, paralelně soukromě studoval hru na klavír a operní zpěv. Jako dorostenci mi také učarovaly činky, boxerské rukavice a kimono. Múzickým disciplínám, bojovým a silovým sportům hovím jako koníčkům dodnes.

Krátce po maturitě (2002) jsem začal podnikat v polygrafii, paralelně se věnoval tlumočení a překladům z a doněmeckého jazyka. O Vánocích 2011 jsem v nočních hodinách  sepsal na poznámkový papír stěžejní body léta zrajícího projektu a o pár týdnu později se svým dlouholetým souputníkem Lukášem Novákem založil knižní nakladatelství guidemedia etc. Zvolené motto „Kde ostatní končí, my teprve začínáme“ odráží vytyčený cíl: důslednou a nesmlouvavou detabuisaci temných zákoutí vrchností naordinované a střežené historiografie.

Od roku 2012 se plně věnuji literárnímu překladatelství a vydávání knih. První velký knižní titul s projevy Adolfa Hitlera vyvolává bouři ve sklenici vody a hned zkraje roku 2013 dostáváme do schránek předvolání k výslechu pro podezření z trestného činu zveřejňování neobvyklých historických informací („podpora a propagace hnutí…“). Jak u Městského tak Krajského soudu v Brně jsme byli v plném rozsahu obžaloby zproštěni, leč causa stále není uzavřená, vyčkáváme rozhodnoutí Nejvyššího soudu. (Stav jaro 2018.)

Těžištěm mého profesního zájmu jsou především témata, o kterých politický, mediální, stejně jako akademický establishment nejvíce a nejčastěji lže: Německo let 1933–1945, německý nacionální socialismus, osoba Adolfa Hitlera, revisionismus „holocau$tu“ a Protektorát Čechy a Morava.

Své idealistické zaujetí pro právo a spravedlnost uspokojuji v dobročinném projektu nezaplatim.cz.

Pavel Kamas, jaro 2018

Menu

Sdílejte s námi

.

.

.

.